Jdi na obsah Jdi na menu
 


Útržky vytrhané z knížky, které kolem mě ne_náhodně prošla....



Pár vět z knížky
Kateřiny Kováčové „Soumračno“:

 



*... „Ve vichřici je nejlépe pařezům, protože se nemusí bát o své stromy.“

*... „Nejde to přece jen tak zahodit a začít znovu. Vždy, když se pokusila myslet na někoho jiného, připadalo jí to jako zrada vůči tomu, co slibovala každý den vduchu Tomášovi. Jak by vůbec mohla? Nedokázala si představit, že to vůbec jde, tak lacině a jednoduše, všechno popřít. Stála mezi rojícími se lidmi a sledovala jak si lžou cit...... Dneska se každý obestavuje zdmi vysokými tak, aby za ně nikdo jiný nedohlédl, a neviděl to malinké zašmodrchané klubko strachu,....“

*... „Všechno je absurdní. Máte sny a těm snům podřídíte svůj život, pak vám je někdo sebere, ale co můžete dělat, jste připoutáni k těm snům, dokud vás zklamání nezabije, dokud se těmi mrtvými sny neudusíte. A když sny nemáte, tak je to ještě horší, protože vás kdekdo obviní z pesimismu a z nedostatku životní perspektivy.“

* ... „Dala jsem ti úplně celá křídla a teď nemám ani ty nohy, abych přelezla přes tlustý kmen.“

*... „Že člověka bolest a zrada zkřiví tak, že už nedokáže věřit a rozkopává všechna dobra, která se mu připletou do cesty...“

*... „Seděli proti sobě rozkročení na úzké lavičce. Hladila mu ruce. Mlčeli. Neměla jsem na co odpovídat a otázky mi už došly.“

*... „Sklápěl oči, protože lhal, když mě hladil po vlasech, dával mi je zbytečně za uši a pak je zas rozhrabával neklidnými prsty.“

*... „..zakloní se na jeho klíně dozadu, takže má vyvrácenou hlavu a pozoruje noční oblohu. Je cizí. Tečou jí slzy a on je vidí, ale nic neudělá.“

 

 

 

 

Obrazek